Princip termografie

Z fyzikálního hlediska každé těleso s teplotou nad absolutní nulou (-273,15°C) emituje infračervené záření. Při vzrůstajících teplotách roste i intenzita tohoto záření z měřeného objektu. Termovizní kamera, resp. mikrobolometrický detektor, dokáže toto záření v spektrálním rozsahu 7,5 – 13µm detekovat a transformovat jeho intenzity do termovizního obrazu (termogram). V tomto převodu na digitální snímek je nutné brát zřetel na emisivitu povrchu, odražené teploty a atmosférické podmínky apod.

Historie termografie

Vznik tohoto způsobu kvantifikace teplotních polí datujeme do 60. let minulého století, kdy byla odtajněna metoda z vojenského výzkumu. Poté započaly studie v oblasti zdravotnictví, zejména onkologii. Nyní, díky cenové dostupnosti, se tento způsob diagnostiky rozšířil i do mnoha dalších nevědeckých odvětví a stává se běžnou pomůckou ve stavebnictví, energetice, strojírenství, automatizaci, veterinární praxi a u bezpečnostních složek.

Prvním výrobcem těchto systémů byla před 50-ti lety společnost AGA, později AGEMA, která vyráběla tato zařízení ještě s aktivním chlazením tekutého dusíku, což bylo velmi nákladné a systém dosahoval značných rozměrů. V 90. letech se AGEMA spojila s americkou společností Inframetrics, později s francouzským Indigem, vyrábějícím termovizní techniku nejvyšších parametrů zejména pro vědecké účely, čímž vznikl už nynější FLIR, který díky své bohaté historii dnes vyrábí ty nejkvalitnější termovizní kamery na trhu. Kromě klasických termovizních kamer vyrábí i tzv. GasFindIR, což je systém, který na základě svých velmi specifických vlastností dokáže v určitém spektru detekovat i lidskému oku neviditelné plyny.